Pátrání po nejlepším zelí podnikl asi každý z nás, pokud jste ovšem nepodědili ten nejbáječnější recept nejbáječnější babičky na nejbáječnější zelí, kterému se nic nevyrovná. Nedědil jsem, pátrám. S tímhle receptem jsem už spokojený, jo, to je ono, říkám si. Tak šup sem s tím. Pamatuju si, jak jsme na vysoké škole museli na brigádu a vyšla na mě ta v Lysé, kde pan Cíca pokuřoval a dělal chytrého a v takových místnostech bez dveří a beze stropu, fakt velkých jako obývák, jsme šlapali zelí, které co chvíli sněžilo nad našimi hlavami. Cíca pak s kbelíkem soli a kbelíkem kmínu dělal tu nejdůležitější práci, rozhazoval rukama s lopatkou a solil a kmínoval, zatímco my studenti jenom šlapali na to zelí. Museli jsme to dělat důkladně a dávat si majzla, abychom do té bažiny nezahučeli, protože to by pak byl konec srandy. Mám dost našlapáno, ale zelí se mi nezprotivilo. Tak a jdeme se s ním vypořádat v kuchyni.
.
Potřebujeme:
500 g kysaného zelí
jarní cibulku (tak 3 stvoly)
1 lžíci sádla
2 lžičky octa
5 g cukru
3 lžičky kmínu
sůl
50 g másla
2 lžíce hladké mouky
100 ml mléka
Jak na to:
Jarní cibulku nakrájíme na kolečka, bílou i zelenou část, osmahneme ji na sádle. Přidáme zelí (pokud zemědělci ujel kráječ a některé kousky jsou spíše kusy, pokrájíme), osolíme, okmínujeme, zalijeme vodou a dusíme tak 20 minut, aby zelí změklo. Pak přebytečnou vodu z větší části slijeme, přidáme ocet a cukr, promícháme a ještě několik minut podusíme.
Máme tak čas na přípravu jíšky. Rozpustíme máslo, přidáme mouku a osmahneme do hněda, tak střídmě, nevyrábíme přece kakao! Pak přidáme mléko a důkladně rozmícháme. Pokud se vám nepodaří vytvořit hladkou hmotu bez hrudek, nezoufejte, jistě máte po ruce sítko, kterým jíšku proženete, propasírujete. A tuhle již hladkou jíšku vlijeme do zelí, promícháme a necháme projít varem.
Hotovo.
Můžeme servírovat k masu. Třeba k pečenému králíkovi.
Dobrou chuť.
