Jak jsem naletěl
Když už jsem se dal do vaření, potřebuju také nějaké to vybavení, že? To dá rozum. Takže doplňuji podle nápadů i nedostatku, byť problém kam s tím setrvává. Mám se chovat úsporně, říkám si, tak se chovám. A teď jsem úsporně naletěl.
Vždycky všechno promýšlím, někdy i obhlížím, až si nakonec všechno rozmyslím a akci zruším. Říkám tomu rozumová verze. Ale dobře vím, že, když kolem něčeho kroužím nějak podezřele často, fakticky i v myšlenkách, tak spadne klec a jdu do toho. Hohó, to je nebezpečné.
Budu zkoušet drinky. Mixované, tak potřebuju mixer. Tyčový je dobrý pomocník, ale chtělo by to něco trochu víc mixerovatějšího, řekl jsem si. A protože zahrála i myšlenka, že si udělám radost.
Promýšlel jsem a bum. Vybral jsem si mixer, který je zároveň šlehač, to se hodí. Není moc velký, tak akorát, to se hodí.
Co třeba tenhle?
Tak jo, zkusíme to.
Že jsem si přinesl kousek odlišný od vyobrazení v supervelkém e-shopu, to se nedá hned postřehnout, taky tam budou mít poznámku jako na billboardech Hyundai, že fotka je ilustrativní, takže ergo kladívko, model, který vidíte nemusí vizuálně souhlasit s faktickou nabídkou. Ale to se dá pochopit, hlavně, že to je ten model a funkční. Že má nebo nemá pihu, to už velkou roli nehraje.
Návod je eurounijní, takže jsem si koupil šlehač, zatímco to samé si Slovák pořídí jako mixer, neřkuli, že vlastně všichni kolem nás i trochu dál mají mixer. Až na Maďary, ale ti se budou vždycky vymykat, i s tím svým háztartási kézirobot a Němci s Rührgerät, byť tím si tak jistý nejsem. Poláci mají mikser, ale to ví i googl, že mixer je v polštině mikser, zatímco český šlehač považuje googl za šlehač i v polštině, ačkoliv Poláci naše š a č nemají, no, nevadí… Vot technika!
Návod se zdá jednoduchý.
Mixovací nádobka, tedy vršek mixeru má něco jako bajonet, to známe, že, ale za tenhle by se mělo střílet. Aspoň do vzduchu. Průhledné plastové packy přes průhlednou nádobku moc vidět není. Že by ty packy mohly být barevné, to nikoho nenapadlo. Tak se to konečně podařilo a podle návodu uchopím šlehač za držadlo a otočím mixovací nádobku ve směru hodinových ručiček až na doraz. Doraz se nekoná! Sakra, nádobka je našišato! Zkouším to znova a znova. Jsem takový lempl, že takovou jednoduchou věc nezvládnu? Na těle mixeru už je patrné otáčení ve směru hodinových ručiček. Umělá hmota je umělá hmota. Proč jsou v ní šrámy, proč se třepí? Aspoň v tomhle podání. Poprvé si vzpomenu na tu posypovou sůl, kterou nám z Polska nabízeli do kuchyní, na salmonelová kuřata a na podivný pocit, že všechno z Polska bude šmejd. Generelně to nebude nejspíše pravda, ale zatím propadám panice a hádám, jak dlouho tenhle polský mixer bude k použití než ho podle návodu nechám ekologicky zlikvidovat.
Že já do toho šel! Pravda, nebyl to zase drahý špás, nejspíše a vlastně určitě platí, že nejsme nikdy tak bohatí, abychom si kupovali laciné šmejdy. Moje úspornost se mi dozajista časem prodraží, tohle zjištění funguje jako kysličník na dezinfekci rány. Jsem vyléčen a je jasné, čemu se budu vyhýbat obloukem.