Zjednodušeně:
Příprava huspeniny: Dávkování surovin a příprava už jsou součástí různých krajových receptů. Pro všechny recepty je ale stejné: nakrájet vše na kousky (kromě vajec, ty se mohou dát na dno mísy), uvařit v menším množství vody, zamíchat, dochutit kořením, nalít do mísy a nechat vychladnout.
Co jsem ještě nasbíral:
Prý už nejpozději ve středověku kuchaři objevili, že zesílený masový vývar může být vyroben jako želé. Podrobný recept na aspik se nalézá v dost staré sbírce receptů Le Viandier, napsané v nebo kolem roku 1375. Měl ji sepsat Guillaume Tirel, alias Taillevent, ale odhaduje se, že byla napsána už deset let před jeho narozením. No, to jsou věci. K dalším se řadí latisky psaná Liber de Coquina (z počátku 14. století) a anglická Cury (s datací roku 1390). A tomu, čím rozumíme huspeninu se jinde říká kholodets, studen, dragli, aspic a má to ještě spoustu dalších jmen. Je to velmi populární jídlo v Chorvatsku (zejména na severozápadě, kde se říká „hladetina“ nebo „hladnetina“), v Polsku (kde se nazývá galareta), v Rumunsku (piftie, racitura), v Lotyšsku (aukstā gaļa) „šaltiena“), na Slovensku (huspenina, studeno), v Maďarsku (kocsonya, což se vztahuje nejen na huspeninu z vepřového), v Řecku (se říká pichti), v Rusku, Bělorusku, Ukrajině (kholodets, kholodne) Ve Vietnamu („thịt nấu đông“, což mi googl nabídl v překladu jako „zmrazené maso“). No ještě zmiňme opět Francii. Na počátku 19. století vytvořila Marie-Antoine Carême ve Francii chaud froid. Chaud froid znamená „horkou zimu“ ve francouzštině, odkazuje na potraviny, které byly připraveny horké a podávané studené. Aspik byl používán jako chaud froid omáčka v mnoha studených ryb a drůbežích pokrmů. Omáčka přidala vlhkost a chuť k jídlu. Carême vynalezla navíc různé druhy aspiku a způsoby jeho přípravy.A to už je na seminární práci.
Tak si radši nechte chutnat.