Krevety s rajčaty a špagetami | Tak a zase jinak | Snadná večeře | Pikantní záležitost

CO JE OUZO? (Aneb Přišli s tím mniši z Athosu)

Základem pro výrobu Ouza je silná pálenka vyráběná z různých zemědělských plodin. Nejčastěji její destilace probíhá v tradičních měděných destilačních zařízeních. Když je pálenka hotova přichází na řadu ochucení. Základem jsou samozřejmě semena bedrníku anýzu, který dodává Ouzu jeho typickou chuť i vůni. Další ingredience jednotliví výrobci pečlivě střeží. Nejčastěji se však jedná o koriandr, hřebíček, skořici a badyán. Někdy je do Ouza přidáván navíc cukr. Dalším krokem při výrobě je ředění. Výrobci kvalitnějších nápojů ředí Ouzo vodou, ostatní ne příliš kvalitním lihem. Výsledný nápoj má pak běžně mezi 40 a 50 % alkoholu, minimálně pak 37,5 %. Své kořeny má Ouzo v destilátu tsipouro, trochu podobnému brandy. S destilátem tsipouro přišli mniši obývající klášter na hoře Athos. Když pak vyzkoušeli tento destilát ochutit anýzem, dali vzniknout nápoji úplně novému, Ouzu. Pravdou však je, že svůj název získalo Ouzo až později. Existují dokonce dvě hypotézy, jak ke svému názvu přišlo. Jedna tvrdí, že vznikl zkomolením italského uso Massalia, v překladu pro použití v Marseille. Tento nápis, který se vyskytoval na bednách určených na export se stal synonymem kvality. Když pak odpadla zmínka o Marseille a uso bylo zkomoleno na Ouzo, název byl prý na světě. Druhá, pravděpodobnější hypotéza pak tvrdí, že název vznikl z tureckého üzüm, které označuje hrozen. Moderní historie Ouza se začíná psát na začátku 19. století nedlouho po vyhlášení řecké nezávislosti. Od té doby je výroba Ouza v Řecku spojena hlavně s ostrovem Lesbos. Od roku 2006 je navíc tento tradiční nápoj chráněn EU. Takže jedině Ouzo vyrobené v Řecku nebo na Kypru může nést toto označení.
Co je to Ouzo efekt?
Při podávání Ouza můžeme být svědky tzv. ouzo efektu. Oč vlastně jde? Nápoj Ouzo je sám o sobě čirý, přidáme-li do něj však vodu, jako kouzlem se bíle zakalí. Vysvětlení je samozřejmě známo. Ouzo totiž obsahuje anetol, esenciální olej, který se do něj dostane při výrobě z anýzu. Tento olej je rozpustný v alkoholu, nikoliv však ve vodě.
Ouzo se v Řecku nejčastěji pije v tzv. ouzeries, což jsou jakési kavárny, kde se podává a pije hlavně Ouzo. Řekové ho zde pijí nejčastěji ředěné vodou nebo s ledem. K tomu přikusují vše od salátů až po nasolené sardinky, chobotnice či škeble. Všude jinde se likér Ouzo podává jako aperitiv, tedy před jídlem. V tomto případě se neředí vodou ani ledem, ale je podáván velmi studený.